Malá Itálie

Mises Institute

Nacházíme se v Alabamě, státu, počátky jehož historie se váží k vyhnání indiánů a stavbě železnice v počátcích 19. století. Následovalo rychlé vykácení lesů a nahrazení bavlníkovými plantážemi a otroky. To se ale nelíbilo republikánům ze severu, kterým se, stejně jako dnes, líbilo bojovat za svobodu u někoho jiného. Jižané ale chtěli své otroky a klid a tak se rozhodli oddělit. Sever, který byl zároveň srdcem federace, si samozřejmě nemohl nechat líbit ztrátu kontroly a federálního majetku a válka ostatně stejně státu prospívá, takže začala ona známa občanská. Jak víme, federace vyhrála, upevenila kontrolu nad jižany a i seveřany a všichni (rozumějte vláda), byli spokojení. Zdevastovaný Jih se nadále musel obejít bez otroků a do dnešní doby zbyla jen relaxovaná nálada, přátelská černošská kultura a vzpomínky na někdejší ambice.

Pro nás z toho plyne nejen to, že jsme v pustině, kde není nic kromě špatné univerzity a gigantického fotbalového stadionu a že zde dělají skvělé barbecue, ale hlavně dvě poučení. To, že otrokářství není v pořádku víme všichni. Méně zřejmý, ale přitom podstatný, je postřeh, že i velmi mladá vláda se vší silou drží toho, co někdy získala a že útočná válka je státu prospěšná. Ovšem nikoliv proto, že by byla prospěšná jeho občanům, právě naopak.

Hlavním řečníkem dnešního dne byl slavný soudce Andrew Napolitano, odborník na ústavní právo a hlasitý bojovník za svobodu a ideje otců zakladatelů. Svůj italský původ ani na vteřinu nezapře, když divoce gestikuluje a několikrát bezmála vyskočí na řečnický pult během svého hodinového proslovu o americké historii a úpadku svobody, která se v některých aspektech vrátila na úroveň z dob šíkany ze strany anglického krále v osmnáctém století. Zatímco některé příběhy byly velmi vtipné, třeba když mu donesli případ zadrženého kamionu s kokainem a jeho reakce byla "So what?". Většinou ale byly až neuvěřitelně děsivé.

Stejně jako státní výdaje rostala v minulém století exponenciálně i moc prezidenta a federálních agentur (CIA, FBI, NSA, ...), které mají v dnešní době možnost odposlouchávat nejen cizince, ale i vlastní občany na základě "podezření, že komunikuje s osobou ze zahraničí", vydávat samy sobě povolení k domovní prohlídce, které je tak tajné, že o něm oběť nesmí promluvit ani na přímý dotaz u soudu a prezident má moc vydávat rozsudky smrti. A tyto možnosti nejsou teoretické. Zabit byl takto nejméně jeden nevinný člověk, prohledáno bylo bezmála 300 tisíc lidí a odposloucháváni jsou, jak už víme, všichni.

Zdá se snadné z takového stavu někoho vinit. Ale koho? Každý zaměstnanec státu se jen snaží udržet si své místo, každý úředník nebo politik se snaží získat víc peněz a pravomocí pro svůj rezort, protože to je jejich práce a navíc jim všem z toho něco kápne. Těžko jim to můžeme mít za zlé, dělají to, co je přirozené. Důsledkem ale je, že narůstá jak objem peněz, které stát lidem sebere a spotřebuje, tak jeho pravomoce a aktivity, které musí nějak onu spotřebu ospravedlnit. Onen tlak na růst moci je tak velký, že stát raději vstoupí do války, než aby část vlivu ztratil, tak jako to hrozilo za rozpadu federace zmíněném na začátku. Válka a společný nepřítel navíc vytváří perfektní záminku pro zavádění "nutných opatření", tedy zvyšování daní a policejní konroly. Jediné, co je potřeba, je zámínka, a tou oblíbenou je zde právě svoboda. Svoboda pro otroky kdysi, svoboda korejců a větnamců později a "trvalá svoboda" pro iráčany dnes. Díky válce proti teroru mohla americká vláda ignorovat ústavu a získat nevídanou moc, což bylo důvodem, proč soudce Napolitano odcházel z procítěného proslovu celý zpocený a zanechal nám nepříjemné varování, že nemálo z nás, kteří v místnosti sedíme, bude boj za znovuzískání svobody stát vězení či život.

Většina přednášek byla ale veselejší, vůbec nejvtipnější byla ta o plánované ekonomice s příběhy ze Sovětského svazu. Například o tom, jak lustry zabíjely soudruhy pohlaváry, protože továrny plnily cíle dané váhou zpracovaného kovu. Když totiž plánujete shora a nevíte, kolik co stojí, vznikají nesmysly. Podobně je tomu v FEDu, o kterém byla přednáška o frakčním bankonvnictví. Pár lidí v něm hýbe světem, přičemž jejich kontakt s realitou je ještě menší, než byl ten u komunistických plánovačů.

Večer už byl o pizze a skupinové přípravě na sobotní závěrečný test. To jsem si užíval, protože jsem u zkoušky nebyl přes dva roky a je mi to popravdě úplně ukradené. Zdejší studenti to ale berou velmi vážně, zvláště když se hraje o $5000.

Psaníčko v kufru

Pokud cestujete do spojených států, často se vám stane, že po otevření svého odbaveného zavazadla
najdete překvapení. Na papírové kartě zahrabané kdesi na spodku pečlivě srovnaných věcí se dočtete, že pro "bezpečí Vás a spolupasažérů" byl kufr prohledán, že pokud je něco zničeného, můžete jim zavolat, a že to je asi tak všechno, co s tím můžete dělat. A jsou to chvíle jako tato, kdy si kladete otázku, jestli by opravdu nějací úplně cizí lidé, se kterými jste se na ničem nedomluvili, měli mít moc dělat věci proti vaší vůli či rozhodovat za vás. Toto je samozřejmě spíše úsměvný příklad. Nepříjemnější jsou chvíle, kdy vám tito lidé vezmou (každý měsíc) bezmála půlku platu, zakáží vám dát si cigaretu nebo panáka, na které máte chuť, zakáží vám podstoupit léčbu, která by vám mohla zachránit život, nebo vás rovnou pošlou s puškou střílet jiné lidi, kteří o to, stejně jako vy, ani trochu nestojí.

Odpor proti státním aktivitám je společný libertariánům, kteří věří, že člověk za sebe nejlépe rozhodne sám a tím pádem by se mu mělo toho rozhodování nechat co nejvíce. Kromě toho však mezi nimi existují veliké rozdíly. Jedna dimenze je ideologická. 'Leví' libertariáni by sice ledacos změnili, ale stát považují za nevyhnutelný, na druhé straně jsou radikální anarchisté, kteří (oproti běžnému povědomí) neběhají s Molotovy po ulicích, ale stále věří, že by absolutně žádný stát existovat neměl. Druhým měřítkem by mohla být míra exremistmu, kde máme libartariány čistě akademické a pak takové, kteří již aktivně pracují na (postupném) převratu.

Zde, na Mises university, narazíte na zástupce celého spektra. Během přestávek se v malých kruzích po salonech a chodbách probírají povětšinou etické a praktické důsledky převážně velmi teoretických přednášek, vymýšlí se plány na šíření kapitalismu a nadává se na politiku. Dnešní přednášky byly zaměřené na základí koncepty jako mezní užitek (za šestý iPad nezaplatím tolik, co za první), dělba práce (Švýcaři umí nejlepší hodinky, tak je dělají; to ale neznamená, že by Číňani nemohli taky), peníze (mívaly reálnou hodnotu, dnes je to prakticky podvod) a o něco pokročilejší teorie kapitálu, ve které se ekonomové rakouské školy pyšní tím, že vynalezli čas. Mají vůbec na věci svůj pohled a ačkoliv dosáhli v minulosti mnoha významných úspěchů, připadají si nedocenění (což je asi pravda) a občas se na ně musí s citem.

Dnešní den je diskusně obzvláště intenzivní, protože součástí tradiční "Tom Woods hour", tentokrát pojaté jako televizní show, byl blok "Zeptejte se Walter Blocka", což vybudilo fantasii účastníků k vymýšlení obzvláště těžkých otázek, jako "Může libertarián donutit jiného člověka, aby zachránil pět dětí" nebo "Jak inteligentní musí být Begónie, aby dostaly volební právo". Aby toho Walter neměl málo, Tom ho ještě veřejně zničil v šachovém zápase.
Většina diskusí je velmi přátelská a plodná. Občas se ale rozhoří natolik, že z hloučku uslyšíte velmi silné výrazy, jako "ty socialisto" (asi byl někdo pro záchranu oněch dětí), nebo dokonce slovo na "k", ale to už musí být fakt špatné.

Vrcholem dne bylo karaoke ve Sky Baru, klasické hospodě plné místních buranů a libertariánů, kteří se zpívat rozhodně nebáli. Delegaci vedli Rob Murphy a Dan Sanchez, kteří v pozdější fázi, asi ve snaze pomstít Waltera, vytleskali na pódium i Toma Woodse, což vyústilo v hromadný zpěv "Hey Jude" a pád posledních zábran.

Záznamy i živý přenos některých přednášek lze sledovat na youtube - http://www.youtube.com/user/misesmedia

Zítra nás čeká plánovaná ekonomika, monopoly a pizza v Gay street.

Rakouská ekonomie 2013

O tom, že Amerika je země svobody, můžeme z různých důvodů pochybovat, ale stále je to země, kde o svobodě vědí a diskutují více, než kdekoliv jinde. Zvláště na jihu, který se proslavil bojem za osobní svobody a práva, jako je právo vlastnit zbraně nebo otroky. Právě tam jsme se vydali na letošní Mises University a navazující seminář FEE - Communicating liberty, od kterých očekáváme mnoho užitečných informací, zajímavých setkání a dodání kuráže od velikánů jako je Lew Rockwell, soudce Andrew Napolitano, Lawrence Reed nebo Tom Woods.
Abychom se o ně podělili, rozhodli jsme se psát tento blog, ve kterém se objeví nejzajímavější události, postřehy a drby, na které v průběhu následujících dvou týdnů narazíme. Pokud si přejete získat informace z první ruky, většina přednášek bude k dispozici online (detail na konci). Originální lekce samozřejmě kvality našeho blogu nahradit nemohou, doporučujeme je ale jako jeho doplňek.

Pokud nemáte tušení, co je to rakouská ekonomie, kdo je Ludwig von Mises nebo kde jsou Spojené státy, doporučujeme použít google. Seminář totiž začíná a musíme se pustit přímo do vážných věcí. 

Do Mises Institutu, hnízda anarchistických teoretiků, se sjelo na 150 studentů z 23 zemí. Podle jmenovek lze soudit, že 127 studentů je z USA a podle zbytku to, že svobodomyslní muži přečíslují ženy v poměru zhruba 10:1, což je trochu škoda.

Hned po večeři přichází zahájení letní univerzity. Prvním mluvčím je sympatický a velmi aktivní propagátor libertarianismu Tom Woods. Miluje svou rodinu a prý by byl dobrým prezidentským kandidátem. Zahájil jak jinak než vtipně, když se omylem prohlásil za závisláka na sociálních sítích a trefně poznamenal, že jet v létě poslouchat ekonomii do Alabamy zní jako fakt špatný nápad. Časem si ale vzpomněl, proč je tady, povyprávěl o důležitosti svobodného trhu, zahrál na strunu zachránců lidstva ukryté v kažém z nás a zakončil velkolepou výzvou ke střídmosti a k obětem v boji za dobro. Výzva ke střídmosti zní zvláště od člověka, jehož přednáška údajně stojí až $10 000. Záznam jeho řeči o atraktivitě rakouské ekonomie lze shlédnout na http://www.youtube.com/watch?v=DStLhWMRERM.

Dalším programem je seznamovací večer, který se právě odehrává všude kolem, takže se loučím :)

Online přenos z Mises University (a mnoho dalšího) lze sledovat na Mises Akademii (http://academy.mises.org), nutná je registrace a zaplacení poplatku $25.